Jan Lucemburský (vulgo slepý)
desátý český král a markrabě moravský, korunován 1311
vládl 1310 – 1346
narozen – 10.8.1296
zemřel – 26.8.1346 u Kresčaku
v anglicko-francouzské válce, kde bojoval na straně Francie.
otec – Jindřich VII. (1278–24.8.1313), lucemburský hrabě, římskoněmecký král a císař
matka – Markéta Brabantská (1276– 11.12.1311)
Jan vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa Sličného a protože se jeho otec po svém zvolení římskoněmeckým králem (27.listopadu 1308) mínil zajímat hlavně o říšskou politiku, čtrnáctiletý Jan měl titul „hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu.“
Roku 1309 čeští vyslanci, cisterciáčtí opati při cestě na generální kapitulu do Citeaux, nespokojení s vládou Jindřicha Korutanského, požádali Jindřicha VII. o pomoc - jeho jediný syn se měl oženit s princeznou Eliškou.
A teď dávejte pozor, je to trochu zašmodrchané:
Eliška Přemyslovna (20. ledna 1292 – 28. září 1330) byla dcera českého a polského krále Václava II a Guthy Habsburské. Byla posledním Přemyslovcem (od svého sňatku s Janem) na českém trůně.
Když byl roku 1306 zavražděn Eliščin bratr Václav III v Olomouci, (jím vymřel panovnický rod Přemyslovců po meči) z Elišky se — jakožto jediné neprovdané Přemyslovny přiměřeného věku pro případný sňatek — stal důležitý aktér mocenských bojů. Z tahanic o český trůn mezi Jindřichem Korutanským, manželem Anny Přemyslovny a Rudolfem Habsburským vyšel nejprve vítězně Rudolf. Ten dokonce Elišku vystěhoval z Pražského hradu.
Roku 1307 se na trůn vrátil Eliščin švagr Jindřich a sestra Anna. Jindřich se tentokrát nehodlal vzdát české koruny jen tak lehce. Z Korutan do Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem Konrádem z Aufensteinu, jemuž se podařilo obsadit Prahu a českou pokladnici Kutnou Horu, což dočasně posílilo královu vratkou moc. Protože neprovdaná Eliška byla pro jejich vládu rizikem, chtěli ji Jindřich s Annou provdat za bezvýznamného Otu z Lobdaburgu-Bergova.
Jak se čtrnáctiletý Jan Lucemburský stal českým králem?
Proti Jindřichovi z Korutan se začala utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s princeznou Eliškou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů. Ti se pak v roce 1309 stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII Janem.
Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška do měsíce představena ve Špýru. Hrdá, půvabná a údajně snědá přemyslovská princezna Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna, i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší.
Svatba s Janem se konala 1. září 1310 ve Špýru, poté byl Jan nucen vojensky obsadit Čechy. Jindřich Korutanský s manželkou znovu utekli do Korutan. Korunovace v té době ještě oblíbeného Jana a Elišky se konala 7. února 1311.
A začal život vezdejší ...
Manželství Jana a Elišky začalo dostávat povážlivé trhliny: v prvních relativně klidných letech manželství se narodily pouze dvě dcery a zklamaný Jan začal trávit stále více času v cizině. Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu. Eliška se navíc snažila uplatňovat svůj vliv v politice, nakonec i samostatně bez Jana.
A zase ty báby